Pro levicového politika je vzdělání jedním z pilířů sociálního státu, pro pravicového obchodovatelnou, tedy tržní hodnotou. O realizaci jednoho či druhého pojetí se polemizuje v názorovém střetu a v demokratických zemích o něm rozhoduje hlasování čili volby.
S kvalitou vzdělávací soustavy tento spor nemá nic společného. O kvalitě vzdělávání rozhodují zejména tyto faktory:
- odborná úroveň učitelů
- moderní vybavení škol
- efektivita řízení
O současné efektivitě řízení snad dostatečně vypoví příklad z praxe: Ministerstvo školství vyhlašuje tzv. dotační programy, jejichž cílem je umožnit školám získat peníze na různé projekty, které řeší lokální problémy. Není výjimkou, že grant na příslušný kalendářní rok je vyhlášen v březnu s tím, že do konce dubna mají školy odeslat žádosti. Během května a června se žádosti posuzují a o prázdninách ministerstvo zveřejní seznam úspěšných žadatelů. Zdálo by se, že je vyhráno, avšak přiklepnuté peníze ještě musejí doputovat na účet školy, čemuž předchází složitá procedura přeposílání přes územně samosprávné celky a obce. Příslušná částka tedy dorazí do školy někdy během října. Zbývají dva měsíce na uskutečnění projektu, přičemž poskytovatel přísně kontroluje, za co byla dotace utracena. Další rok se situace opakuje.
Kocourkov? Jistě, pane ministře.
Žádné komentáře:
Okomentovat
Poznámka: Komentáře mohou přidávat pouze členové tohoto blogu.