Státní maturita

Termínem “státní maturita” se v posledních několika letech rozumí projekt, jehož obsahem je zavedení státem organizovaného jednotného TESTOVÁNÍ žáků středních škol ve vybraných předmětech. Cílem projektu má být dosažení či zlepšení měřitelnosti výsledků vzdělávání, což má vést ke zvýšení úrovně středoškolského studia; výstupy mají zároveň sloužit jako kritérium přijetí studentů na vysoké školy.

Proti zamýšlenému konceptu však mluví několik argumentů.

Zaprvé různé střední školy mají různé cíle, zaměření, obsah, učební plány, logicky tedy i rozdílné výstupy (profil absolventů). Jednotnou zkouškou by bylo možné spravedlivě poměřovat pouze studenty škol s identickými vzdělávacími programy, např. gymnázií. Jak ale tím samým testem vyzkoušet studenty potravinářské nebo zdravotní školy? S tímto nevyhnutelným rozporem se tvůrci pokoušejí vyrovnat zavedením dvouúrovňové obtížnosti testů. Dobrá, a proč ne tří nebo čtyřúrovňové? Neztrácí tím celá zkouška tak trochu smysl? S tím souvisí i polemika, zda se má povinně maturovat z matematiky. Otázka “z čeho vlastně máme žáky zkoušet?” totiž vypovídá o tom, že určení “společného nepominutelného jádra vzdělání” je pouze arbitrární. Je ale správné, aby všichni studenti byli nuceni maturovat z politiky libovolně zvoleného předmětu jen na základě jejich názoru? I když je zřejmé, že absolventy potravinářské školy bude živit vaření piva, nikoli větné rozbory?

Zadruhé pokud někdo tvrdí, že jednotné testování přispěje ke zvýšení kvality vzdělávání, s vysokou mírou pravděpodobnosti nemá pravdu. V lepším případě jde o nesplnitelnou iluzi, v horším o prosazování lobbyistických zájmů. V žádné zemi, v žádném vzdělávacím systému nikdy nevedly jednotné testy ke zvýšení kvality vzdělávání. Vedly k ní vždycky jen investice do odborné úrovně učitelů a do moderního vybavení škol.

Zatřetí maturitní zkouška je svou povahou validizační, tj. má ověřovat dosaženou úroveň znalostí a dovedností. Jako v autoškole. Přijímací zkoušky na vysoké školy naproti tomu plní selektivní funkci, tj. testy musejí mít vysokou rozlišovací schopnost. Pokus spojit obě tyto funkce v jednotném maturitním testu, jak je prezentováno, nemůže dopadnout jinak než “pohyblivou laťkou”, tj. měněním kritéria úspěšnosti studentů ex post, podle toho, “jak to dopadne”.

Zhruba tyto argumenty uvádějí kritici státní maturity od začátku, aniž byli kdy vyslyšeni. Cermat měl více než deset let na to, aby tyto argumenty vyvrátil. Prozatím jen spolykal peníze daňových poplatníků v řádu stovek milionů korun a nepřišel s žádným výsledkem kromě rýsující se absurdní vize, ve které se auta řízená školníky prodírají dopravní zácpou, aby distribuovala balíky testů do škol a zpět do příslušného úřadu ke zpracování.

Jistě - pro politiky je obtížné stornovat projekt, do kterého se už investovalo mnoho peněz i politického kapitálu. Přesto si myslím, že v demokracii by měla fungovat věcná debata a že špatná rozhodnutí by se měla revidovat s ohledem na zájem občanů. Opravdu stojí předpokládané přínosy tohoto projektu za vynaložené náklady? Kdo toto státní testování vlastně potřebuje?