Reductio ad absurdum

Zdá se, že v posledních několika měsících se (nejen) vzdělávací politika tohoto státu zúžila na hledání odpovědí na jedinou otázku, a to "jak ušetřit", případně rozvedenou ve variantě "jak zároveň ubrat a přidat" (rozuměj alespoň některým učitelům).

V rámci tohoto hledání se vynořují různé nápady. Jeden z nich navrhuje zrušit devátý ročník základní školy, neboť současní osmáci jsou prý na úrovni deváťáků před dvaceti lety (aniž je takové tvrzení empiricky ověřeno a doloženo argumenty). A tak v rozporu s celým rozvinutým světem, který se z mnoha rozumných důvodů snaží udržet děti ve vzdělávací soustavě co nejdéle, ministr školství České republiky uvažuje o plošném škrtu jedné devítiny základní školy.

Se stejnou logikou bychom mohli o rok či o dva zkrátit víceletá gymnázia. Neříkejte, že by děti nebyly schopné odmaturovat v sedmnácti. Zdravotní sestra studuje čtyři roky? Píchat injekce se naučí během víkendového kurzu. K čemu čtyřleté maturitní učební obory? Po dvou letech marš ke strojům! Osmiletá taneční konzervatoř? Na to hopsání bohatě stačí pět let. Jak dlouho se studuje architektura? Šest let? To nemyslíte vážně, šetříme, škrtáme, za čtyři roky musí inženýr architekt do pracovního procesu.

Na vzdělávací soustavě se samozřejmě ušetřit dá, ale cíleně a na základě seriózní analýzy. Poctivě prováděná optimalizace sítě škol by v první řadě znamenala zrušení plzeňských práv a několika dalších obskurních a pochybných vysokých škol a jejich poboček. Aplikace kvalitativních kritérií by mohla být na všech úrovních vzdělávací soustavy doplněna uplatněním takových pravidel, která by eliminovala duplicitu škol v jednom spádovém území, školy s nenaplněnou kapacitou, s nedostatečným materiálním zázemím apod.

To by ale naši politici museli pracovat a diskutovat s konkrétními občany v konkrétních lokalitách. Naštěstí na  rozdíl od devátých tříd se občanská společnost škrtnou nedá.