Požadujeme demokratické, odborně řízené a finančně zajištěné školství

Profesní asociace nedávno formulovaly jakési desatero pro zlepšení kvality vzdělávání. Přijde mi trochu bezzubé, proto nabízím alternativu: 

1. České školství je dlouhodobě podfinancované. Veřejné výdaje na vzdělávání jsou ve srovnání se státy OECD a EU výrazně podprůměrné. Chceme takové politiky, pro které nebude termín „vzdělávání jako priorita“ prázdnou proklamací, ale kteří nastíní konkrétní opatření a harmonogram, kdy ČR dosáhne úrovně alespoň průměru zemí OECD v podílu HDP určenému na školství.
2. Požadujeme takové politiky, kteří nebudou destabilizovat profesionální úřednický aparát s cílem vyvádění veřejných financí do nejrůznějších zájmových skupin prostřednictvím podezřelých, pochybných či zbytečných projektů, ale kteří zajistí průhlednost a účelnost financování školství z veřejných zdrojů včetně prostředků evropských strukturálních fondů.
3. Chceme, aby politici dodržovali zákony České republiky. Žádáme, aby ministerstvo školství plnilo svou základní funkci, kterou je vytváření dlouhodobých záměrů a koncepcí, a aby bezodkladně naplnilo školský zákon tím, že navrhne Národní program vzdělávání, který bude připomínkován všemi sociálními partnery a následně schválen Parlamentem ČR. Je nepřípustné, aby byl kurikurální rámec vzdělávání ovlivňován amatérskými a cenzurními intervencemi jednotlivých politiků jen na základě jejich libovůle.
4. Slyšeli jsme mnoho kritiky na adresu reformy školství a mnoho nářků nad negativními trendy ve výsledcích vzdělávání, ale neslyšeli jsme žádný věrohodný návrh, jak chce ministerstvo kvalitu vzdělávání zlepšovat. Plošné testování, jednotné osnovy či státem připravované zkoušky ke kvalitě samy o sobě zcela určitě nevedou – kvalita věci se nezlepší tím, že věc budeme měřit.
5. V odborných kruzích je dlouhodobě známo, že nejúčinnějším nástrojem zlepšení kvality vzdělávání je podpora profesního rozvoje učitelů. Požadujeme, aby konkrétní nástroje této podpory byly pojmenovány, vytvořeny, finančně zajištěny a uvedeny v život. Vynikající učitel musí mít výrazně vyšší plat než průměrný. Prázdných slov o kariérním růstu jsme slyšeli už dost.
6. Žádáme, aby politici a ministerstvo školství přestali hazardovat s loajalitou, entuziasmem a tvůrčím potenciálem učitelů umělým vytvářením hrozeb typu hodnocení škol na základě neodborně provedeného testování výkonů žáků, nedomyšlenou a nepřipravenou inkluzí či nepromyšlenými návrhy na změnu normativního financování regionálního školství.
7. Považujeme za nepřijatelné, aby politici a ministerstvo školství přijímali zásadní rozhodnutí s dalekosáhlými důsledky potajmu a opírali je o lživé, povrchní nebo neúplné argumenty. V demokratickém právním státě je nevídané, aby úřad veřejné správy ignoroval veřejnost a aby nepřipouštěl odbornou diskusi. Ve vyspělých demokraciích je normální, že podklady pro rozhodnutí politiků připravují profesionální týmy pod veřejnou kontrolou.
8. Požadujeme, aby politici a ministerstvo školství konečně vybudovali podpůrný profesní aparát učitelů a škol a přestali o tom pouze do nekonečna mluvit. Školní psychologové, speciální pedagogové, asistenti pedagoga, sociální pracovníci, správci školních informačních sítí, knihovníci, profesionální manažeři projektů a další by ke kvalitě vzdělávání přispěli nejen svou odborností, ale ve spolupráci s učiteli a managementy škol i synergickým efektem. 
9. Nelze plnit rozporné cíle. Zákonodárná složka veřejné moci musí jasně říci, co chce, a výkonná složka moci to musí uvést v život. Nelze mít zároveň liberální právní prostředí a konzervativní vzdělávací soustavu zaměřenou na měřitelné výkony a formální kázeň.   
10. Je nutné redefinovat obsah činnosti škol. Dosavadním výsledkem řízení rezortu školství není vyšší kvalita vzdělávání, ale extrémní nárůst administrativy. Školy přestávají být místem pro vzdělávání, ale staly se z nich úřady, kterým čím dál víc času zabírá vytváření a vyplňování nejrůznějších papírů – na úkor vzdělávání a výchovy dětí.