Diletantství

Výčet přehmatů, hloupostí a nesmyslů produkovaných současným vedením ministerstva školství je už jen svým rozsahem frustrující, mnohem škodlivější a důležitější je ale OBSAH těchto změn k horšímu, které pravděpodobně na dlouhou dobu negativně ovlivní fungování vzdělávací soustavy. Ministr pochopitelně nemusí a ani nemůže být kovaným odborníkem na všechno, co se týká školství a vzdělávání, v tomto případě však zcela selhává ve své manažerské funkci, jejímž jádrem je vytvoření kompetentního profesionálního týmu. Kompetentnost a profesionalita je bohužel to poslední, čím jsou činy ministerstva a jím přímo řízených organizací obdařeny. Neumětelství, diletantství a ryzí amatérismus, jimiž jsou syceny poslední výplody státní moci, vyvolávají u odborníků záchvaty bezmocného vzteku a zoufalství. Myšlenka, že validní, reliabilní a dostatečně citlivé (diskriminující) testy ověřující znalosti a dovednosti žáků v 5. a 9. ročníku základní školy je možné zkonstruovat tak, že učitelé spontánně vytvoří jakousi databázi příkladů, které budou generovány náhodným výběrem, je stupidita na úrovni pověstné Hurvínkovy představy o válce. Jiným příkladem systematické devastace vzdělávání státní institucí, v tomto případě Cermatem, je maturita z dějepisu, jejíž věcnou a fundovanou kritiku podali např. Tomáš Houška, Jan Kolář nebo Václav Klaus (ml.).
Ve světle těchto smutných a nebezpečných počinů se plíživý návrat k jednotné škole, po které tak touží skalní komunisté (učitelka ! Semelová), zahájený "vzorovými" osnovami, jeví jen jako bezvýznamná šaškárna. Ve skutečnosti snad všechny kroky ministerstva vyvracejí hodnoty, na kterých bylo naše novodobé moderní vzdělávání založeno, totiž demokratizaci a humanizaci vzdělávacího procesu a pedagogickou autonomii učitelů a škol. Nic takového ale žádná vládní strana ve svém volebním programu neměla.